< Sluneční červové  
Perry Rhodan svazek 1977

Transformace

Bitva o Poutníka >
vydáno v Německu: 13.7.1999
vydáno v Čechách: nikdy

čas děje: 2512 – 1291 NGL (4878)
26. ledna 2512 1) zachytí explorerská loď EX-1298 operující na galaktické Eastside, pod velením podplukovníka Negra Tolta, volání o pomoc ze systému Tollar. Zde existuje na Xynx, první planetě, terranská odštěpená kolonie. Nad Xynxem narazí EX-1298 nazvaná HUMBOLDT na deset velkých pirátských lodí Bluesanů 2). Explorer sice zničí několik nepřátelských lodí, je přitom ale poškozen, a hrozí mu, že spadne do slunce. Přežije sice sto lidí, opustí loď, vezmou si ale vzhledem k beznadějné situaci život. Poslední z nich, čtyřiadvacet let starý exobiolog poručík Lotho Keraere, se také chce zabít, je ale zachráněn překvapivě se objevivšími roboty. Jejich loď, HARQUIST, je koule, z jejíhož zploštělého spodního pólu vyčnívají čtyři pohoné jednotky.
Po třiceti dnech v bezvědomí se probudí Keraete v rovné, kotoučovité kosmické stanici »Domov«, která má průměr osm set metrů a uprostřed je dvě stě metrů vysoká. Trojúhelník z »Domova«, HARQUISTu a bednovitý »Vysílač« obíhá v galaxii Whirlpool (DaGlauš) kolem bezplanetního, malého, červeného slunce Goppler. Robot oslovuje Terrance jako Bolphor (vyvolený). Sám se nazývá mluvčí James a syntron stanice Nathan. Tajemný vládce robotům nařídil »dogma absolutní izolace«, proto je »Domov« zcela nezávyslí na vnějšku. Teprve po více než sto letech hlubokého spánku oznámí James Karaetovi, že jeho pán je superinteligence ID, a jejím poslem se má Pozemšťan stát při začátku konstitučního roku v DaGlauši. Protože recyklační zařízení postupně selhává, použije robot k jeho pohonu část Keraetova těla, počínaje malým prstem levé ruky, který nahradí ohebným tmavě ultramarínovým, regenerativním kovem.
Když je Pozemšťan skoro 240 let v »Domově«, vynoří se v soustavě Goppler 442 hvězdicovitých kosmických lodí. Keraete je prozkoumá »virtuální procházkou«, při které neviditelně projde lodí. Na palubě se nazývají CawCaddové, kteří přežili jedno kotlotřesení. Jsou to dva metry dlouzí, desetinohé, černožluté pavoukovité bytosti. Protože se CawCaddům, kteří žijí jako piráti a plundéři, nepodaří dostat se do »Domova«, HARQUISTU nebo »Vysílače«, udělají z komponent trojúhelníku složky orbitálního města, ke kterému se jejich lodě připojí pomocí pavučiny.
Přibližně 330 let po příchodu CawCaddů jsou Lotho Keraete a robot donuceni, Dogma absolutní izolace porušit, protože pavoukovité bytosti začali pěstovat Kobaltový mech, krystalickou rostlinu, která kořeny proniká do kovového pláště HARQUISTU. Keraete může zničit jejich výhonky ale nemůže udělat nic proti pěstování kobaltového mechu.
Skoro 1500 let po Keraetově příletu do »Domova« je dokončena jeho transformace na robota s lidským mozkem. Váží nyní 176 kilogramů. CawCaddové zapoměli na schopnost nadsvětelných letů do vesmíru a podle průzkumů se s nich stali kanibalové, které své starce a část vlastních mláďat požírají.
V roce 4878 je Keraete znovu probuzen z hlubokého spánku. Robot má v levici paralyzátor a v pravé kombinaci termometu a dezintegrátoru. Jeho mozek je připojen na pikosyn. Když mu odevzdá instrukce ID, který přiletěl k centrální galaktické černé díře Mléčné dráhy, pronikne s několika roboty násilně kruhem CawCaddů kolem »Domova« a proniknou do HARQUISTU. Jeho pohon je ale zničen kobaltovým mechem. Zatímco pavouci dobydou »Domov« a HARQUIST a zničí je, probije se Vyvolený do »Vysílače« a odešle ID volání o pomoc. Hned na to prchne z orbitálního města CawCaddů do volného prostoru. Jeden a půl hodiny na to se materializuje 110 kilometrů dlouhá šiškovitá loď 3) v systému Goppler, ostřeluje útočící lodě pavouků a vezme na palubu Keraeteho.



1) informace o dalších událostech v prvních dvaceti letech 26. století: PRP 90, PRP 93, PRP 203, PRP 261, PRP 277, PRP 329; PRJ 2/4
2) informace o bitvách s Bluesany v době 3. tisíciletí: PR 166 – PR 177, PR 188 – PR 192, PR 199, PR 210, PR 230, PR 300; Atlanův román 81, 125, 129; PRP 48, PRP 60, PRP 72, PRP 97, PRP 106, PRP 203, PRP 246, PRP 277, PRP 393, PRP 411
3) další informace o šiškovitých lodích: PR 1974: Rainer Castor: Štvanice u Černé díry



GEODEMA - Geodetické práce