Perry Rhodan svazek 1969
Bezcitní bohové
vydáno v Čechách: nikdy
čas děje: 3374 – 1290 NGL (4877) / 1291 NGL (4878)
Ve stejnou dobu se náhle cítí Vincent Garron odříznut od nádherných barev Elysiumu, a současně se objeví Soboth, nová část jeho osobnosti. Když se M-SJ 7 dstane nebezpečně blízko k dimenzionální trhlině, využije Soboth příležitosti a převezme Oliver Dermota pod svou kontrolu. Po návratu na MERLIN vyhledá Dermot/Soboth okamžitě Tuyulu Azyk. Když se dostane k Bluesance, objeví se Garronovo tělo jako transparentní, semimateriální zjevení. Soboth ustupuje do pozadí. Opatrným dotazem se mutant přes Tuyulu Azyk dotáže parapsycholožky dr. Barbary Tovanové, a ta podle své zkušenosti poví, že jméno osobnosti Soboth, kterou Garron označuje za barvovraha a zosobnění Achromatena, odvozuje od So'o'botha. Garron popisuje pronikavé barvy, kterými rozdmýchává telepatický chaos. Protože So'o'both, který se sytí, zraje, barevnými asociacemi, 5. února konečně vyvine v hadovitou bytost, domnívá se Tuyula Azyk, že Garron narazina na Guan a Vara. Ihned po rozhovoru mutant znovu zmizí. Mezitím vypráví Vil an Desch Mhogenovi o vývojí tazolského Clannach-impéria a o svém životě:
Před 1503 lety překoná Tarimhor za vlády vrchního Scoctorna Aliv an Gomeho s raketou VANGIS 8 jako první Tazol přitažlovost své domovské planety. Raketa ale neschoří, jak plánoval, při návratu do atmosféry, ale je zachráněna osm set metrů dlouhou kopí-lodí Urungaberů, kteří Tazolar už desetiletí pozorují. Urungaberové jsou nemotorné, kapkovité bytosti s dvěma krátkýma nohama a dvěma dlouhýma rukama a na nich mají jen tři tlusté prsty. Na kulaté hlavě mají chobot, který slouží jako orgán čichu, mluvení a přijímání potravy. Tazolové, jsou rozhněvaní nejen proto, že Urungaberové zabránili rituální smrti jejich astronauta, ale i proto, že Vegh Ishtangosson, velitel cizinců, označuje jejich panteon 123 bohů jako znak zaostalosti. V kláštěře Clannachu proto Scoctorové odpřísáhnou: »bohové Tazolů neupadnou nikdy v zapomění, spíš se dříve zmocní celé galaxie«.
V budoucnosti Urungaberové Tazoly, které chtějí použít jako žoldnéře ve své válce prot Voranesenům, seznámí s poloprostorovou technologií. Jako již několikrát, přizpůsobí Tazolové schopnosti svých bohů pro nový svět zkušeností. Když je 230 Tazolů pod vedením Scoctora Lobon aro Vishe školeno ve sto světelných let od Tazolaru vzdálené kosmické stanice v zacházením s hyperpřístroji, nemůže urungabišský velitel Mash Giorossatako zabránit, aby vědeci Benostrian, Genemendevo a Ringoradet, objevili vyzařovíní Slunečního trezoru. Tazolové vidí v kosmickém majáku, který nazvou »brána osvícení«, vězení Gaintanua, svého boha nesmrtelnosti a potvrdí tím obavy Urungaberů. Přibližně o třicet let později se vzbouří Lobon aro Vishem vedení Tazolové proti svému urungabišskému veliteli Egor Daffiromidenostovi, protože jim nařídí nezůčastnit se rozhodující bitvy proti Voranesenům. V alianci s O'Gagemechem, diktátorem ještěrkovitých Voranesenů, dostnaou Urungabery na kolena. Po mírovém smlouvě na planetě Lombramisso zakládají Tazolové Clannach-impérium. Ačkoliv někteří Urungaberové, mezi nimi také Daffiromidenost, přestoupí na tazolskou víru, volá Lobon aro Vish po svaté válce proti Urungaberům, která skončí jejich kompletním vyhubením. Re'Nugerand, následník O'Gogamecha, nechá Tazoly podporovat.
Přibližně v roce 594 po prvním tazolském letu do vesmíru je za bouřky v malém městě Enjoge na tazolském průkopnickém světe Ruegon narozen syn sedláka Vortios Vilandose. Jeho matka umírá při porodu. Vortios si přeje, aby jeho syn byl vychován v klášteře Clannaach, ale protože tamní už žádné žáky nepřijímá, dostane se Vilandos jako miminko na průkopnický svět Jangrun, kde se dostane do péče láskyplného bratra Gondanara v Riintonišské misii, který ho všemožně podporuje. Když dospívá, soustředí se na Vilandose pozornost, poté, co jedno domorodé děvče, ještěrkovitou Jangrunerku, zaživa rozřezá. Chce tím demonstrovat méněcennost Jangrunerů, jejichž krev je zelená a ne červená jako krev Tazolenů a jejich bohů. Později přijde Vilandos s žádostí, přidat se k misionářům, kteří silou šíří tazolskou víru v Algionu. Když je mu dvacet let, svěří mu Morfan ti Nosh, představený prozativního klášteru, misi, ve které je přeložen na pouštní svět Kylenad, domov opičích Prokidenů.
Zatímco je tam školen, nechá se jeho nadřízený Carista Kentole společně se sedmi vědci zajmout Prokideny, aby prostudovali jejich náboženství. Podle jejich poznatků je tazolský bůh Tarimuhe, původně bůh obchodu, ochránce cizinců a bloudění, vybrán jako vhodné božstvo pro Prokedny a tím jsou opicím podobní Prokidenové přijati do Clannach-impéria. Časem je Vilandos z Pashanga, nízké vojenské misionářské hodnosti, povýšen na Carista. Na planetě Vooga nahradí boha Ruendererů tazolským bohem Shurga a sto let nutí jako Rogore na Flughunde rozpomenout Zytekerny na Noorviada, Bensterkada a Laosoo Vuucha, bývalé bohy chudoby a nůzy. Svůj největší výkon projeví Vilandos, když před sedmset padestáti lety obnoví u Voranesenů tazolskou víru a včlení je do Clannach-impéria. K tomu musí ale nejdříve udělat kampaň na zelenou barvu, což až dosud byla opovrhovaná barva voranešské krve. Rozhodující krok provede Vilandos sám, když se proti svému vnitřnímu přesvědčení vydá na veřejný průvod Jangrunem a prosí Jangrunery za odpuštění za svůj přehmat, když byl klášterním chovancem.
Když je Vilandosovi ve věku dvou set let poprvé nabídnuta Scoctorská důstojnost, odmítne ji, protože věří, že ještě nesplnil své poslání. Jen z pozadí sleduje přípravy pro válečné tažení ke Slunečnímu trezoru v sousední galaxii Yeguenol. Když jsou v průběhu deseti let postaveny tři velké kosmické v intergalaktickém prostoru, vyrazí osm set let starý Scoctore Schin na Ven se svými jedenácti tisíci kosmických lodi. Vilandosovi je v té době 304 let. Rogore zůstane v Algionu a zahájí boj proti obrovským Oschongenům, jejichž hlava má vepředu i vzadu tři oči ve tvaru v. Pět let po svém odletu se vrátí zbytky Schin na Venovi flotily, který byly odraženy duchovní silou Gharrů 1), zpět do Algionu. Když starý Scoctore umírá, dá mu jeho následník Nan er Ovan slib, že se jednoho dne vydá do Yeguenolu nová flotila, aby Gaintanu osvobodila.
Když jsou Oschongenové konečně poražení a připojeni do Clannach-impéria, přijímá Vilandos ve 399 letech Scoctorský úřad a od nynějška si říká Vil an Desch.
Několik desetiletí po návratu Schin na Venovi flotily se vynoří jednotky Gharrů v Algionu. Jsou Tazoly odraženi. Tazolové se v budoucnu pokoušejí nalézt obrannou zbraň pomocí psí-silám Gharrů, ale nepodaří se jim to. Přípravy na nový výpad do Yeguenolu pokračují již šest set let. Neustále jsou kosmické lodi a roboti této flotily modernizovány a doplňovány novými typy. V roce 1271 NGL se nakonec objeví Shabazza, jehož podoba vypadá jako složená z bezpočtu ptáků 2) před Scoctorským grémiem, a Tazolové věří, že je to Xion, bůh letů do vesmíru. Dá vrchním Tazolům plány na stavbu vysílače impulzů pro manipulace se Slunečním trezorem 3) a podklady pro štít, kterým se budou moci ubránit psí-reflexčním silám Gharrů. Vyzbrojená vysílačem impulzů a štíty odstartuje flotila Nan er Ovanse tvořená dvě stě tisíci jednotkami. Ještě, než dosáhne Slunečního trezoru, tento s 1300 lety života nejstarší tazolský Scoctore, zemře. Vil an Desch se stává jeho následníkem 4).
Když Mhogena po novém zmizení Vincenta Garrona projeví své rozhodnutí, znovu se vydat na Trokan, přijde hlášení, že řídící stanice Huscoot explodovala 5).
1) informace: PR 1967: Uwe Anton: Lest Scoctorna
2) informace: PR 1907: Ernst Vlcek: Paradoxní čas; PR 1934: Horst Hoffmann: Shabazzin deník
3) informace o vysílači impulzů: PR 1958: Arndt Ellmer: Oxtorňan a jeho Okrill
4) informace o dalším vývoji: PR 1946: Uwe Anton: Pátý posel
5) informace o dalším vývoji v Chearthu: PR 1975: Ernst Vlcek: Sluneční echo
2) informace: PR 1907: Ernst Vlcek: Paradoxní čas; PR 1934: Horst Hoffmann: Shabazzin deník
3) informace o vysílači impulzů: PR 1958: Arndt Ellmer: Oxtorňan a jeho Okrill
4) informace o dalším vývoji: PR 1946: Uwe Anton: Pátý posel
5) informace o dalším vývoji v Chearthu: PR 1975: Ernst Vlcek: Sluneční echo